Cestou do Ostravy…

Trochu tady, trochu tam…

Minulý týden jsem strávil na pracovně/plenérových cestách. S kamarádkou a kolegyní Lenkou Jůnovou, jsme měli jakýsi okruh po malířích, kde jsme natáčeli rozhovory, pro připravovaný projekt E-vernisáž. Materiálu jsme nasbírali opravdu hodně a teď půjde spíše o to, vším se prokousat, sestříhat a umístit na web. Na cestách jsme potkali spoustu zajímavých lidí a myslím, že rozhovory budou bavit, takže se máte na co těšit. Na toto téma se však rozepisovat nebudu, abych vás nepřipravil o překvapení 😉

TELČ

Jedno krátké zastavení v Telči, v zámeckém parku. Bohužel jsme neměli moc času. Shodli jsme se však na tom, že Telč by rozhodně stála za delší pobyt a malovat by se tu dalo klidně i týden. O malířské atraktivitě tohoto místa vypovídá i to, že během krátkého času zde stráveného, jsme v parku narazili hned na několik dalších druhů ve štětci, zabraných do díla. Byla to na výletě první výtvarná činnost a tak je to na mé práci i dost vidět, roztěkanost, nesoustředění, boj s pomůckami 🙂

Telč- zámecký park, akvarel A5

PLAČKOVSKÝ RYBNÍK

Místo, kde jsme zastavili cestou na hrad Orlík. Zde jsme toho namalovali nejvíce a během práce jsme se rozhodli se na celý Orlík vyprdnout a přenocovat tady. Tím se mi naskytla příležitost namalovat jeden z nejzajímavějších dojmů z cesty, malý akvarel A5, Ranní imprese. Byl to výjev, který jsem neplánoval, ale prostě si o namalování sám řekl.

Plačkovský rybník-panorama, skicák A5, rozmývané pero
Borovice, akvarel, skicák A5
Plačkovský rybník- soumrak, akvarel, skicák A5
Ranní imprese, akvarel, skicák A5

TŘEBÍČ

Ze začátku mě město … „moc neoslovilo“ (slabý eufemismus). Když jsme se však prošli krásnou, prastarou, židovskou čtvrtí, s omluvou a pokorou jsem si ho pustil do srdce. Setkání s tamním rodákem, malířem Josefem Hrubešem, přímo v jeho galerii/ateliéru a zároveň místností, kde se i narodil, byl výjimečný zážitek.
Jako hlavní objekt zájmu pro malování jsme si zvolili Baziliku svatého Prokopa, kam jsme došli až večer, něco tu rychle naskicovali a na větší práci se vrátili až druhý den. Místo příjemné a poměrně malebné. Cestou dolů do města jsme se zastavili na kafe v kavárně U Židovské Brány. Atmosféra mě okamžitě probudila k činnosti a radost z práce mě odměnila lehkou, rychlou a svěží skicou, ke které jsem se už několikrát nadšeně vrátil. Malovalo se to úplně samo a na výsledku je to prostě znát.

Zákoutí u Baziliky svatého Prokopa, rozmývané pero, skicák A5
Bazilika svatého Prokopa, akvarel, skicák A5
Kavárna U Židovské brány, akvarel, skicák A5

ŠTERNBERK

Poslední malovací zastávkou před přímou cestou do Ostravy na plenér, byl Šternberk. Pro tuto příležitost jsme se dokonce rozhodly vyšlápnout si nahoru se stojany, plátny a akrylovými barvami. Chtěli jsme hrad malovat z odstupu, z nějaké vyhlídky. Nechali jsme si tedy poradit od místních. Ti nás nasměrovali na místo Zelená budka. Když jsme tam dorazili, tak jsme, k našemu velkému pobavení, zjistili, že hrad odtud téměř není vidět, kvůli neudržovanému porostu v jeho směru. Město bylo vidět krásně, ale pro malování nás nezajímalo. Tak jsme se otočili zády a pustili se do malby krásných stromů, rostoucích v protějším svahu.
K malbě mám pocity poměrně neutrální, nejsem z ní zklamaný, ani nadšený, proces mě však bavil.
Druhý den ráno, před odjezdem, jsme se však na hradě přeci jen stavili. Nejvíce mě zaujal koutek s rybníčkem a fontánou, vedle velikých vstupních schodů. Najednou ze mě to malování zase prýštilo úplně samo, jako u té kavárny. Tyto zátiší asi patří k tomu nejlepšímu, co jsem na cestě vytvořil.

Na vyhlídce na Šternberk, malba na plátno A3, akryl
Zákoutí na Šternberku, akvarel, skicák A5
Vstup do hradu Šternberk, akvarel, skicák A5

 

Při hlubším zamyšlení jsem dospěl k tomu, že mě ta zákoutí vlastně hrozně baví.

Žádné obrovské a daleké výhledy, žádní lidé, obří stavby, pompéznost a úctyhodné prostory. Ale zákoutíčka, malé, soukromé, skromné, útulné „pokojíčky“ ve kterých si sednu na lavičku, schody, kavárenskou židličku či zídku a je mi dobře. Tímto uvědoměním, jsem se rozhodl, nasměrovat tématu „zákoutí“, v budoucnu, daleko více své výtvarné pozornosti. To je to, co mě teď vážně baví.
Vstup do Šternberku jsem si dal ještě z druhé strany nádvoří, ale takovou radost jsem z toho už nepociťoval.
To byla poslední práce před cestou na Ostravský plenér. Tomu se zase budu věnovat v dalším příspěvku.

Děkuji za pozornost a přeji Vám hodně hezkých, malých zážitků a radostí
Malujte a žijte…

 

Něco málo z práce Lenky

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *