Bretaň část 1.

Čtrnáct dní v Bretani, strávených malováním. Ze začátku to vypadalo jako splněný sen, ale ukázalo se, že je to spíše jen taková… demoverze. Potřebuji víc, měsíc, půl roku, možná rok? Zdá se že jsem našel krajinu natolik silnou, slanou a dramatickou, že se v mých pracích bude ještě hodně dlouho promítat.

Celou výpravu rozdělím do tří článků, protože si myslím, že jeden text by byl moc dlouhý a i prací jsem si přivezl dost. Přímo v Bretani jsem si žádné zápisky nedělal, když tedy nepočítám drobné poznámky přímo ve skicáku, takže budu vše psát s lehkým ohlédnutím.

V loděnici v Camaretu, malováno v den příjezdu. Akvarel ve skicáku A5. Při této práci mě skolila silná migréna a já hned první den zahájil tím, že jsem si šel lehnout už někdy v půl sedmé večer. Další pobyt už byl ale dobrý, bez jakýchkoliv podobných legrácek.

 

Bydleli jsme v malém rybářském městečku Camaret-sur-Mer, kam mimo jiné jezdil malovat i Jan Zrzavý. Moře tam bylo naprosto všudypřítomné. Vše co může malíř chtít, přístav, vraky starých lodí, nádherné prastaré kamenné domky, skalnaté útesy, pobřeží přívětivé i dramatické (spíše dramatické). A to vše na dosah ruky. Často jsme i se všema „krámama“ chodili pěšky.

 

 

 

 

 

 

První nesmělé osahávání zdejší krásy. Zatím z té přístupnější strany ostrova. Ráno, před úsvitem jsme se byli s klukama přivítat s mořem první koupačkou. To je to místo, ale kolem poledne. Za zády mám val kamenů a zeď podél cesty k pevnosti Tour Vauban. Skicák A5 a akvarel.

 

Tou Vauban, pevnost chránící přístav Camaretu. Přiznám se že tahle malba mě moc nebavila, protože hrozně nutila k „vysrávání“ se s detailem (omlouvám se za terminologii, ale zavedli jsme to u nás v ateliéru jako oficiální označení, protože to nic jiného tak dobře nevystihne). Pevnost by zasloužila dotáhnout spodní stíny a celkově ještě trochu víc pozornosti, ale já se rozhodl, že ve skicáku už nic dolaďovat nebudu, takže to uvidíte neuhlazené, prostě tak, jak jsem to tam vyšvihl na místě.

 

Stejný výhled jako na druhém obrázku, ale v jinou denní dobu a s jinou náladou ve vzduchu. Již poučen z první malby, jsem si dal trochu více práce s útesy a myslím, že jsem to kus posunul. Seděli jsme tam s Adamem a Davidem, popíjeli výborné francouzské víno, kouřili a malovali. Kamenný val a zeď v zádech nám poskytovali dobré závětří a my si připadali jako v ráji.

 

Snaha o zachycení přílivu. Rackové poskakovali, popolétali a chtivě vyzobávali vše, co nové vlny přinesli. Myslím že lze říci, že tenhle obrázek jsem si opravdu užil, hodně jsem pracoval s dojmy a rozpívání akvarelu mi s tím skvěle pomáhalo. Na vlny jsem si pomohl bílou gelovkou a kvašem. Skicák A5

 

Očekávání vs realita

Už před cestou jsem byl až nemravně natěšený a plánoval jsem si, jak denně namaluji minimálně dvě plátna. Tento závazek, který jsem si sám naložil mi ze začátku působil frustraci, protože jakmile jsem neplnil plán, nastával permanentní pocit, že mi hrozně rychle utíká čas. Až když jsem se vymanil z té blbosti o dvou obrazech denně, začal jsem se konečně cítit svobodný a v pohodě. Šlo hlavně o to, že vše kolem mě bylo nové. Nešlo si jen stoupnout a zaznamenat to co je před vámi. Jak sakra namalovat moře tak silné, že jste to nikdy neviděli? Jak postihnout monumentalitu útesů ostrých jako břity, velkých jako obři, připravených trhat na kusy neopatrné lodě, které by měli tolik drzosti, že by se k nim přiblížili? Jak namalovat vítr, který se vám snaží vzít plátno zpod štětce a převrací vše co si pečlivě připravíte. Jak pracovat s náladou počasí, která se mění snad každých deset minut?

 

Jedna ranní imprese. S Adamem na nábřeží, asi 3 minuty od našeho domu. Východ slunce a pohupující se loďky. Nepravidelné klinkání lodních zvonů, řev racků, lehké šplíchání klidného moře a slaný, chladný, všepronikající vzduch.
 
Na základě nových zkušeností jsem se rozhodl raději si více zaznamenávat do skicáku, dívat se, nasávat, fotit a pamatovat si dojmy. Mám v úmyslu spoustu skicákových akvarelů proměnit v olejomalby. Pláten přímo na místě jsem udělal sedm, pět olejů a dva akryly. Plátna a povídání o malování jako takovém si ale nechám až do třetího článku o Bretani, abych tomu dal nějakou dramaturgii.
Rybáři v Bretani mají se svými loděmi takový vztah, že když loď doslouží, tak se odebere na lodní hřbitov, kde se celé roky pomalu rozpadá a odliv si je postupně odnáší. Lze zde vidět lodě v různém stádiu rozkladu a nutno říci, že tato místa mají neuvěřitelně silného ducha. Pro malování jsou to nevyčerpatelné zdroje inspirace. To jak mě lodě bavili je myslím i znát z akvarelu, kterému jsem věnoval více času a úsilí, než pro mě bývá běžné.

 

 

 

Západ slunce za Pointe du Toulinuet. Po domalování lodí v přístavu, jsme se s Adamem rozhodli vyšlápnout si na útes, který jsme z pláže několikrát zaznamenali. Cesta nás po chvíli zavedla k místu polorozpadlého bunkru z druhé světové války (kterých je na útesech poměrně hodně). Počasí bylo nevlídné, a chvílemi mrholilo až pršelo. Využili jsme výhody bunkru v zádech a čas od času se tam zalezli schovat, když už bylo počasí pro práci nemožné. V této malbě jsou patrné dopadající kapky vody do rozdělaného akvarelu. Tím vším nečasem se však dralo slunce a vytvářelo nám neuvěřitelnou světelnou šou. Útesy na obrázku se vyskytují v mnoha následných dílech celé skupiny, protože jsme si je velmi oblíbili a vzali sem i ostatní. Dva spojené útesy jsem si pojmenoval Hodný a Zlý. Jeden zaoblený, porostlý a poměrně klidný, ten druhý naopak strohý, ostrý, nepřístupný a nebezpečný, namířený do moře proti všemu a všem.

 

Koho by celá naše malířská expedice opravdu zaujala, tak se může těšit na velkou výstavu, která by měla proběhnout v Praze někdy v březnu. Prostory zatím sháníme, tak pokud byste o něčem věděli, budeme rádi za tipy.

A koho by malířská výprava do Bretaně více než jen zaujala, tak tímto oznamuji možnost účasti na té příští. Od příštího roku by měli začít pravidelné 14ti denní zájezdy pořádané ateliérem VK. Termín bude každý rok stejný, druhá půlka září. Počet míst pro účastníky 12. Pokud vás to láká, dejte mi vědět a já si vás nezávazně poznamenám, abyste dostali echo jakmile bude vše oficiálně vypsáno a mohli se případně zapsat jako jedni z prvních.

 

Tak to je dnes vše, nashle u pokračování… asi za týden. Uf 🙂

 

 

6 Replies to “Bretaň část 1.”

  1. ahojky nádherná superkááá, Bretaň moje, u „Moneta“ na návštěvě na kafi, jsem mu slíbila, že už konečně začnu… tak se stalo…., díky za nádherné čtení a ev. se hlásím do party, díky za zprávu, Hanka Mňuková.. fb. mess.

    1. Takže jste tam už byla, nebo to je právě ta vytoužená srdcovka která se teprve můsí vyplnit? Já jsem věděl že to tam budu milovat dlouho předtím, než jsem se tam konečně vydal.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *