Propiska jako výtvarný prostředek.

Jedno mé výtvarné specifikum, které má poměrně úspěch, je o propiskokresbách. To proč se líbí, má hned několik příčin a já si jich jsem vědom. Není to však práce vyloženě tvořená jen pro komerční účel ale i má forma relaxu.

Proč se líbí?

Jedním z hlavních důvodů jsou náměty. Už dlouhé roky sbírám prastaré fotografie, které na netu stahuju z různých serverů a pátrám po dalších. Tyto fotografie mnohdy vyprávějí příběhy, které probouzejí naší zvědavost, fantasii, nebo nám přímo asociují vlastní zážitky a milou nostalgii. Abych neporušil toto kouzlo, nějakou moc čistou technikou, tak se snažím i o oživení fotek citlivou formou presentace. K tomu používám propisku jako základ, následné patinování kafem a solí, kolorování akvarelovými barvami a zalakování silnovrstvým lakem.

 

Tyto obrázky nejsou žádné hluboké umění a ani se nesnažím je tak presentovat. Mají však vysokou obsahovou a lidskou hodnotu, se kterou se lze snadno identifikovat a tím se stávají skutečně hřejivou součástí, výzdoby interiéru.

 

Jak to vzniklo?

Když maluji obrazy, předchází tomu skici. Často mi přišli skici tak dobré, že jsem si říkal, že by bylo hezké, kdyby na výstavách vyseli vedle obrazů jako takový dokument o jejich vzniku. To si samozřejmě zasloužilo nějakou formu podání. Tak jsem se začal zajímat o patinování. Pak už vše bylo formou pokusů a omylů, až jsem došel do současné podoby, která mi vyhovuje a beru jí jako hotovou.

 

Jak to dělám?

Nevím o tom, že by někdo používal stejnou techniku jako já, ale jednotlivé kroky nejsou nijak tajné a skládají se z poměrně běžných procesů a médií. Základem je samozřejmě kresba propiskou. Propiska bylo mé nejčastější médium za dob školy, kdy jsem s ní tajně tvořil do sešitů, během výuky. Proto k ní mám jistý osobní vztah a užívám si jí.  Nevýhoda je samozřejmě ta, že propisku nelze opravovat. Pracuji bez předkresů tužkou ale vše je na „ostro“. Takže jsou občas v obrázcích nějaké drobné chybky kterých jsem si vědom, ale beru to jako důkaz náročnosti takového kreslení a nijak se za to nestydím. Papír používam 90g Canson.

Rozvržení kompozice.
Konkretizování a lineární práce.
Hlavní tóny vytažené šrafem.

Druhá část spočívá v lepení papíru na sololitové desky, aby se dále nekroutil a byl uživatelsky co nejpřístupnější.

Kresby lepím na sololittové desky Herkulem. Důležité je vždy papír s kresbou po obou stranách vydatně a rovnoměrně namočit. Když to neuděláte, vlhkost nasátá z lepidla vám papír zvlní. Poté válečkem rovnoměrně naneste vrstvu Herkula. Není potřeba moc, ale důležité je, aby bylo vše rovnoměrně rozvrstveno. Pak už stačí papír (pokud možno rovně) nalepit a druhým, čistým válečkem vymačkat a vyhnat případné bublinky.

Pak přichází na řadu patinování. To obstará káva a sůl.

Kafe nanáším většinou lžicí, pak ho rozetřu štětkou aby bylo skutečně všude, ale ve finále ještě „přicintnu“ v některých místech větší vrstvičku kafe, aby to způsobilo nerovnosměrnost a mapy v textuře patiny. Do čerstvého kafe ještě  vsypávám sůl. Ta na sebe váže vodu a tak vytvoří další důležitý, texturní efekt v patině. Doporučil bych nejdříve vyzkoušet postupy na čistém papíru, nebo nějaké rychlokresbě než jet rovnou na ostro. Pár kreseb jsem si pokák, tím že jsem experimentoval a neměl vše ještě dostatečně pod kontrolou. Po zaschnutí všechnu přebytečnou sůl smeťte.

Sůl na sebe natahuje vodu v kávě.

V další fázi nalepené obrázky začínám jeden po druhém zpracovávat akvarelem. Zde je trochu úskalí ve zvolených barvách. Nechci mít obrázky všechny stejné a také se někdy pokouším o navození určité nálady. Barvy by neměli být moc řvavé a měli by sedět k nostalgii fotek. Nádech staroby obstará právě okrový odstín kávy, použitý na podkladu. Kromě akvarelu často používám bílý kvaš, jako takové došperkování a zvýraznění některých míst.

 

No a v poslední řadě používám silnovrstvý lak. Tím celou kresbu dvakrát natřu. První nátěr se skoro celý vsákne do papíru, druhý vytvoří tvrdý sklovitý povrch. Barvy se tak prohloubí, papír působí mokrým dojmem a v neposlední řadě se vytvoří takový efekt oddělených vrstev akvarelu (vpitého do papíru) a kvaše (sedícímu ve vrstvě na papíru).

Tuto fázi jsem bohužel zapoměl nafotit. Tak třeba při příští várce. Lak používám OBI, který prodávají přímo pod svou značkou OBI silnovrsvý, vysoký lesk.

 

POZOR! Člověk se pořád učí. Má poslední velká chyba spočívala v tom, že jsem použil hnědý sololit místo bílého. Vůbec mi nedošlo, že když pak obrázek zalakuju, tak mi hnědá na podkladu (do té doby jsem měl vždy bílý sololit) vleze do obrazu a srazí celkovou tónovost o několik stupňů. Zničil jsem si tak obrázek a musel řešit rozdílný závěr pro celou várku již kolorovaných prací. Tuto sérii jsem nakonec zalakoval akrylovým lakem ve spreji. Obrázky jsou stále dobré, ale ochudil jsem se o onen důležitý efekt na konci práce.

V případě zájmu o koupi, aktuální nabídka ZDE.

 

Tak pokud byste se do podobné práce pouštěli, budu rád, když mi dáte vědět, jak jste dopadli.

 

S přáním dobrých dnů

Václav

3 Replies to “Propiska jako výtvarný prostředek.”

  1. Moc hezké. Vašku, jestli to dobře chápu, tak ten papír s kresbou vlhčíš vodou před nalepením na desku? A lepíš tedy zvlhlý papír?

    1. Přesně tak, papír je mokrý. Je potřeba ho i chvilinku nechat vodu pojmout, aby byl úplně rovný. Poté se nanese lepidlo na sololit, rozválí, a nalepí obrázek.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


CAPTCHA Image
Reload Image