Ponořen…

Je skvělé, když mají lidé své role a každý tak může dělat to, v čem je dobrý.

Z práce se tak stává hodinový stojek, plný přesně padnoucích koleček a vy tak můžete slyšet pravidelné tikán, toliko připomínající tlukot srdce. V mém případě jde o to, že se o zorganizování udání mé práce, dohadování výstav, propagaci, stanovení ceny, a veškeré manažerské práce ujala má kamarádka, skvělý, schopný, kreativní a pracovitý člověk, Mgr. Lenka Jůnová.

Sejmula tak ze mě tu protivnou, manažerskou, část procesu malířství na plný úvazek a uvolnila mi tak ruce na tvorbu. Ba co více, dohodla mi dopředu už tolik výstav, že budu muset makat a makat. Na konec příštího roku mě dokonce dostala na místo, kam bych si ani nepomyslel, že bych mohl vystavovat a je to pro mě obrovský závazek, vydat ze sebe maximum. O tom však až jindy, až to bude trochu aktuálnější 😉

Nejtěžší na kreslení, je vědět kdy přestat.

Nicméně, první výstava, která je teď na řadě, je v Liberci v ART café Lázně.

A protože se jedná o Liberec, tak by bylo na prd, vystavovat obrazy, které už jsem vystavoval vícekrát. Ale vzhledem k poměrně krátkému času na přípravu, nemám čas na klasické obrazy a tak tedy došlo na techniky suché. Začalo to tak, že jsem se, po krátké výtvarné odmlce, chtěl zase rozhýbat a tak jsem si naordinoval různé tréninky uhlem a křídou. Na výsledek ale Lenka reagovala tak, že ten přesah tam je a díla jsou naprosto adekvátní na veřejnou presentaci. Potvrdili to i další lidé, kteří měli možnost „nahlédnout“.

Tak tedy SUCHYM…

Nechci nic moc odhalovat před výstavou, ale aspoň drobný náhled 😉
Výtvarná reciklace. Staré rámy, to je moje.
Ano, na pořádek na pracovišti jsem pes!

 

 

 

 

Jsem poměrně rozpolcený a nedokážu vytvářet velké série moc podobných obrazů a tak lze říci, že tuto výstavu, kromě techniky, spojuje hlavně člověk, v mnoha jeho podobách, náladách a situacích. Jinak jsou obrazy spíše různorodé, co do barevnosti i výtvarného pojetí.
Jeden z nejdelších dílů procesu je civění. Časový odstup od vlastní práce pomáhá odosobnění a snáze tak člověk odhalí chyby či nedostatky.

Díky novému ateliéru a svému vlastnímu prostoru pro tvorbu, se mi podařilo vytvořit obrazy, které většinou nebyli veřejně k nahlédnutí. A tak si myslím, že si i lidé, kteří mou tvorbu znají a mají rádi, dostanou adekvátní sousto úplně nových děl, místo neustálé recyklace již viděného.

Cítím se trochu jako bych byl na úplném začátku své cesty a měl před sebou první výstavu. A je to moc dobrý pocit.

Každopádně už si tu vylejvám srdíčko moc dlouho, protože mi ještě chybí dva obrazy na výstavu a asi je za mě nikdo nenakreslí 🙂

Tak pokud budete moci a vzbudil jsem ve vás alespoň trochu zvědavosti, tak 3.5. v 17:00 v ART café Lázně

Důležité je totiž „být v obraze“ 😀

Žijte plně

Václav

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


CAPTCHA Image
Reload Image