Vernisáž…

SUCHYM- Byla to dobrá vernisáž?

Výstava SUCHYM stále probíhá a možná bude i o trochu prodloužena. Byla to má první, opravdu řádně připravená, tematizovaná, obstaraná a nebojím se říci profesionální, výstava. Vystavoval jsem již, za ty roky co maluji, několikrát. V průměru asi 2x do roka. Většinou mi to ale přišlo spíše jako nutné zlo a trpěl jsem jistou „nedůstojností“ … nebo „neobřadností“ … ani jedno z těch slov to nevystihuje. Řekl bych to takhle, jsem zvyklý dělat věci, jak nejlépe to jde. A věděl jsem, že mé výstavy naprosto nedosahují toho „nejlépe“.

   

Obrazy a jejich kvalita, jsou na výstavě samozřejmě nejdůležitější, ale to samotné naprosto nestačí.

Co všechno lze dělat špatně s obrazy.

-VŠEHOCHUŤ – něco olejem, něco akvarelu, trocha pastelu, dvě grafiky, portrét, zátiší, krajiny, propiskokresby, kolotoč klauni a cukrová vata. Hlavní problém jsem viděl na své předposlední výstavě, kde na sebe strhli veškerou pozornost mé propiskokresby. Ano, jsou velmi líbivé a přitahují pozornost, ale jde primárně o řemeslnou práci. Líbivost je lehce povrchní. Obrazy, které považuji za osobní a věřím, že mají i nějakou tu uměleckou hodnotu, vyžadují delší cílenou pozornost, aby do nich člověk proniknul a mohl je nechat působit. Je tedy velmi důležité, některé věci oddělit a vystavovat zvlášť.

-RÁMOVÁNÍ – Rámy stojí bambilion a když má člověk na výstavu zarámovat všechno, tak aby si vzal půjčku. Ale je i spousta dalších cest. Vyrobit si rámy sám, pojmout to nějak originálně a třeba použít stará prkna a zvýraznit tak jejich stáří, různými mořidly, škrábáním, laky apod. Nebo začít shromažďovat staré rámy a ty si nějak repasovat. Každopádně jsem dost krát vystavoval neohraničená plátna a musím říci, že to vážně trochu vypadá, i pro případného kupce, neseriózně.

-ROZVĚŠENÍ – Dramaturgie instalace obrazů, to je teda peklo. Úmorná věc, ale pro celek neskutečně důležitá. Dříve pro mě bylo důležité jen to, aby se obrazy vedle sebe navzájem nerušili, barvou, výrazem, nebo obsahem. Když však věnujete pozornost tomu, abyste vše vyladili, dali výstavě pointu, a určitou jednotnost, působení obrazů ještě pozvednete. Tohle je však asi nejtěžší věcí instalace a vždy je dobré mít někoho k ruce, pro další názor. Nebo ještě lépe člověka, který to udělá lépe než vy 🙂 Třeba kurátorku.

Doprovodné materiály. Plakát, Áčka na stoly, letáčky a vizitky. Nějaký prodejní artikl, který si mohou lidé odnést, aniž by si museli koupit obraz. Ideálně pohlednice s vystavenými obrazy, případně kniha-ročenka autora a další.

Hudba, nebo jiný doprovodný program, spojuje dva světy umění a dodává celé události jistou kulturní nadstavbu. Myslím, že je to také jakási odměna pro ty, kdo přišli na vernisáž a ne jen omrknout výstavu v jejím průběhu.

Řečník. Je vhodné, aby měla vernisáž nějaký řízený program a bylo tak všem jasné, v jaké fázi setkání se nalézají. Myslím, že nejlepší je, když o vás promlouvá někdo další, než vy sám. Člověk se sám veřejně moc nechválí, a pokud jo, tak to vypadá blbě J . Když však o vás promlouvá další osoba, tak může vyjádřit třeba i to co si většina myslí, nebo navést k nějakému zamyšlení skrze své vlastní pozorování. Zkrátka může mluvit tak, jak autor ne. A nehledě na to, že malíř nemusí být nutně řečník. Já vystupování před mnoha lidmi přímo nesnáším a mám z něj fobii. Takže pro mě je řečník, naprostá nutnost.

 

ÚSPĚCH/ NEÚSPĚCH?

Spousta lidí se zeptá „Kolik jsi na výstavě prodal obrazů?“ a to je pro ně měřítko úspěchu. Je to pohled pragmatický, naprosto přízemní a duševně mělký. Já bych se zeptal jinak. „Kolika lidem jsi přinesl kulturní zážitek? Kolik lidí jsi dojal? Kolik lidí jsi pobavil? Kolik lidí jsi přiměl k zamyšlení? Kolik lidí jsi povznesl? Kolik lidí jsi nějak ovlivnil?“ Řekl bych, že to je to pravé měřítko úspěchu.

A pokud se jako umělec, budete soustředit na otázku „Kolik jsi prodal obrazů?“, pokud budete vaší cestu podmiňovat finančnímu ohodnocení a neustále kalkulovat co a za kolik, nikdy vaše umění nebude svobodné. Já věřím tomu, že pokud děláte věci, jak nejlépe dokážete, tak se vám to prostě bude vracet.

 Chudý, ale šťastný 🙂

 

Pokud byste si však nějaký ten obraz chtěli zakoupit, tak vám to rozmlouvat nebudu. Ceny se snažíme nastavovat tak, aby byly obrazy přístupné co nejširšímu počtu diváků. O samotné problematice v neochotě současné veřejnosti kupovat obrazy, připravujeme několik článků a zamyšlení, které by měly rozpoutat debatu a celkově pomoci situaci měnit a kultivovat. Ale to zase příště.

 

 

PODĚKOVÁNÍ

Všeobecné poděkování všem kdo na výstavě byli, jsem již dělal na fb stránkách, bezprostředně po vernisáži a tak mi doufám odpustíte, že se nebudu opakovat a rozepisovat. Poděkování, které však musím zopakovat, patří mé kurátorce Lence Jůnové. Za naprosto skvělou a profesionální práci, kterou odvedla na této výstavě, ale hlavně, za všechnu další práci, která zatím není tak viditelná, ale pomalu připravuje půdu pro další a další výstavy a celkové povznesení prestiže mé práce. Na příští rok mám již dohodnuto několik atraktivních výstav po celé ČR. Je to obrovská motivace a člověka to nutí pracovat na max. Jedna práce je totiž namalovat obraz, úplně jiná je nakontaktovat ho s divákem. Tak ještě jednou, DÍKY LÉŇO 😉

Závěr

Výstavu SUCHYM, považuji za veleúspěšnou. Naplnila mě pocitem dobře odvedené práce a proběhla tak, jak si představuju, že by to mělo vypadat. Samozřejmě jsme ve zpětné analýze pár much našli, a tak víme co do příště zlepšit, nebo doplnit, ale to je jen dobře.

Mé životní krédo „Znovu a lépe“

 

Díky za pozornost a přeji hodně výtvarných zážitků

Václav

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


CAPTCHA Image
Reload Image