Trochu jsem se rozbil a musím se opravit.

Výtvarné umění je můj život. Rozhodl jsem se touto cestou jít a dlouho jsem usiloval, o její naplnění. Teď je to již rok a půl, co se tomu můžu věnovat (a věnuji) naplno. Najednou jsem však narazil na jeden podivný problém, se kterým jsem nepočítal…

Byl jsem na sklence se svou bývalou ženou. Vzhledem k tomu, že jsme nebyli jen manželé, ale také přátelé, naše přátelství přežilo i konec manželství. Za což chovám, ke své exmanželce, hlubokou úctu. Právě díky netradičnímu statusu našeho vztahu, mi občas říká věci, které mě …štvou, které mi však nikdo jiný neřekne. Já jí to vetuji a se svým obraným poloúsměvem odpovídám, že ví prd. Někdy se však nad tím co říká, musím opravdu zamyslet, a někdy dokonce dojít k nepříjemnému závěru, že má pravdu.

Prý se ze mě nějak vytratili emoce.

Pche! To že je nedávám najevo, neznamená, že žádné nemám.

Nojo, ale… co když na tom něco je?

Hluboké noční zamýšlení nad sklenkou (rozuměj flaškou) vína. Rekapitulace, analýza, konzultace s přítelem na telefonu, závěr, řešení.

SUCHÝ SRPEN

Každého napadne emoce, ve vztahu k druhým lidem. To je jistě také součást tohoto celku, ale to je jednak složitější a jednak až moc osobní, než abych to ventiloval takto veřejně. I má nahota má své limity.

O čem však napíšu, je emoce v rovině umění.  Ráno vstanu a téměř okamžitě přepínám do kolotoče myšlenek i praktických kroků kolem umění. Pořád nasávám a hledám nové obrazy, staré obrazy, dobré obrazy, špatné obrazy, vlastní obrazy (dobré i špatné), radím lidem jak malovat obrazy, na fb, či přímo v ateliéru na kurzech, komentuji obrazy, doporučuji obrazy a do toho se snažím stále najít něco nového, něco jiného, něco …co?

Skvělá kniha „Ukaž co děláš“. Trochu impulz k sepsání tohodle článku.

Jsem tím vším vlastně neuvěřitelně zahlcen. I když fyzicky dělám jinou činnost, tak v hlavě sklouzávám k malování, k obrazům, k umění. Lidé, aby si odpočinuli od práce, jedou na dovolenou. Má dovolená spočívá v desetidenním pobytu na Vysočině, kam jsme jeli hlavně malovat a ve dvou týdnech pobytu v Bretani, kam jedeme, jak jinak, malovat.

Nejhorší na tom všem je právě to, že z mé vášně, touhy, potřeby a nutkání se stal … závazek.

Dříve jsem často narazil na obrazy, které mě naprosto zapálily, spolkly, sežvejkaly a vyplivly. Dokázal jsem se nadchnout, nervózně přecházet, kroutit hlavou, a přímo fyzicky umění prožívat. A teď, nic mi není dost dobré. Když už narazím na něco, co se mi opravdu líbí, tak spíše jen pokyvuji hlavou jako starý profesor a hodnotím klidným a nevzrušeným tónem člověka, který už žije až moc dlouho. Nemluvě o vlastní práci. Jak ta by mě mohla uspokojovat, když už jsem „všechno“ viděl? Dříve mi pocit spokojenosti z vlastní práce vydržel třeba i mnoho dní, teď je to jen kraťoučké uspokojení a chladné zhodnocení spíše řemeslné kvality.

KDE JE MÁ EMOCE?

To mě tedy dostalo do situace, s jakou jsem vlastně nikdy nepočítal. Jen to ale dokazuje mou teorii o rovnováze. Dříve jsem umění tolik miloval, protože pro mě bylo nedostatkové zboží. Musel jsem chodit do práce a věnovat se spoustě činností, které mě od umění drželi dál. Když jsem se ale osvobodil pro umění na všech frontách, stalo se pro mě denním chlebem. A já ztratil svou emoci. A vzhledem k tomu, jak obrovskou důležitost pro mě umění má, promítla se ona emoční otupělost do všech stránek mého života, tak pomalu a plíživě, aniž bych to postřehl.

No, je zřejmé, že si musím dát pauzu. Je na to ideální doba, protože až na pár výjimek, nemusím se teď uměním zabývat až do půlky září, tedy do Bretaně. Myslím, že za tuto dobu si udělám už pořádný hlad. Věřím, že taková abstinence mě vrátí mezi živé a já opět pocítím bušit srdce.

A pokud to bude fungovat, udělám si z toho tradici. Budu mít svůj SUCHÝ SRPEN (což neznamená, že se zase budu věnovat jen suchým technikám 🙂 ) každý rok. 

Co tedy budu dělat v srpnu? Upravovat ateliér na příští semestr, číst knížky (bez výtvarného obsahu), dívat se na filmy (bez výtvarné tématiky), zajdu s kamarády na pivko a SLEPÍM SI MODEL RYBAŘSKÉ LODI FRANCOUSKÉHO TYPU! Nikdy jsem to nedělal, ale hrozně jsem se těšil, že se do toho jednou dám. Myslel jsem, že se k tomu dostanu až v důchodu, protože jsem si nedokázal představit, že bych dal dohromady nějaký čas na podobnou činnost. Je to fakt starej model, který jsem sebral tátovi (dal mi ho rád, aby se zbavil klumpu), protože on se k němu nikdy nedostal.

To je teda něco! Musím si koupit nějaké specíální nářadíčko a hurá do toho. Kdo chodí ke mě na kurzy, tak jí určitě dostane jako předlohu v zadání na příštím semestru 🙂

Součástí mého „vystoupení ze světa umění“ je zákaz jakékoliv výtvarné činnosti, komentování a psaní o obrazech, přemýšlení o výtvarnu a tedy i omezení sociálních médií. Proto prosím odpuste, když nebudu reagovat na některé vaše podněty, vzkazy, připomínky a komentáře. V září se určitě vrátím, jako znovuzrozený.

 

Mějte krásné léto a malujte! 😀

Václav

One Reply to “Trochu jsem se rozbil a musím se opravit.”

  1. Vašku, hodně zdaru v „suchém srpnu“. Tak jako my (nebo aspoň já) se snažíme v ateliéru na kurzech relaxovat a u toho něco pěkného vytvořit, je potřeba, abys i Ty „vypnul“. Přeji Ti krásné srpnové dny a mnoho inspirace v Bretani. A v září opět na viděnou 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


CAPTCHA Image
Reload Image