O mně

Narodil jsem se 24.5. 1982 v Liberci a jsem malíř.

Malování jsem nestudoval a myslím, že v tom spočívá má obrovská výhoda a přednost. V klasické vzdělávací formy moc nevěřím všeobecně a u AVU to platí dvojnásob. Věřím v učení prostě tím, že věci děláte, že máte hluboký zájem je ovládnout a tak hledáte vlastní cesty a využíváte všechny zdroje informací, které jsou dostupné a hlavně tedy praxi (pokud tedy nejde třeba o chirurgii, tak je škola asi celkem ok).

Jsem vyučen strojním zámečníkem, ale nikdy jsem se tím neživil. Práce jsem si zkusil různé, skladník, komínář, topenář, koželuh, výrobce zábavních automatů a pak už podnikatel v oblasti soukromého výtvarného ateliéru a školy a lektor. S tím rozdílem, že u nás jsme nikdy nikomu neříkali co je a co není umění, ale soustředili jsme se na výuku řemeslné části a techniky. Vše ostatní u nás vždy probíhalo jen jako rozhovory a polemika.

UMĚNÍ?

Co se týče umění, jsem přesvědčen, že dobrý obraz by měl mít vždy prvky reality, aby se i „nepoučený“ divák dokázal orientovat. Nemám však rád realismus a už vůbec ne hyperrealismus. Myslím, že obraz by měl nést znatelné stopy autora a hlavně prezentovat jeho vlastní vidění světa. Co je a není umění asi úplně říct nejde, protože pro každého to může znamenat něco jiného, ale často lze snadno identifikovat, zda má autor řemeslný základ a používá tedy výrazových prostředků, jakých chce, namísto plácání barvy a maskování lenosti naučit se to, za „já to tak chtěl“. Je to jako s hudbou, nelze si vzít poprvé do ruky housle, začít hrát a očekávat, že se to dá poslouchat. Nejprve se člověk musí naučit nástroj ovládat, teprve potom může komponovat. Je potřeba se učit a zdokonalovat a to vlastně navždy.

O MÉ TVORBĚ

Maluji a kreslím vším možným a téměř žádné technice se nevyhýbám. Aktuálně však nejčastěji maluji akrylem, pro jeho univerzálnost a snadnou přístupnost. Řídím se heslem „Maluj takové obrazy, na jaké se chceš dívat“. To znamená, že je mé malování poměrně hrubé a přímé. Často je vidět do hloubky obrazu až na první tahy, kde si určuji kompozici. Nikdy se nesnažím dělat dojem na diváka a promalovávat něco více než je opravdu nutné. Jde mi spíše o samotnou podstatu, o jádro věci. V mých obrazech je mnohdy velmi čitelný postup, kde jsou vidět tahy štětce, jednotlivé vrstvy obrazu a to, co pro mě bylo podstatné a co ne. Maluji svět kolem sebe, krajinu, zátiší, ženy. Snažím se co nejvíce malovat naživo a fotografické reference používám zřídkakdy. Vycházím hodně z kresby, protože v ní vidím podstatu všeho a malba je jen jakési její oblečení a navonění. Proto jsou ve většině mých obrazů velmi výrazné linky, pro které občas volím i velmi křiklavé barvy.

Malířské vzory jsou, pro mě, hlavně impresionisté, postimpresionisté a modernisté první poloviny dvacátého století. Spousta z nich jsou nejen velcí malíři, ale především učitelé. Studium jejich obrazů, je pro mě neustálý zdroj inspirace a hlavně motor do další práce. Prožití života jako malíř, se vším co k tomu patří, je pro mě jedinou cestou po které můžu jít. Ani ne tak proto, že bych si to zvolil, ale proto, že jsme se našli navzájem.

Hodně s přáteli polemizujeme o malování a stavu umění v současném světě. Došli jsme až tak daleko, že jsme pojmenovali nový výtvarný směr, jež hodláme svou prací naplňovat, Existencialismus. Tento termín užitý ve výtvarném umění je úplně nový, ale už teď je jisté, že je velmi podstatný pro další pohyb a vývoj umění, jako rekce na současné vyprázdnění oficiální výtvarné scény.

Má životní mota:

ZNOVU A LÉPE

ŽIVOT JDE TAM, KAM SE DÍVÁŠ

ŽIVOT JE NEKONEČNÝ PROUD TVOŘIVÉ ENERGIE

ZA VŠE CO SE MI DĚJĚ SI MŮŽU SÁM A VŠE PŘIJÍMÁM